Doktoři

Tak mam za to, že to tady s tou zdravotní péčí nebude tak hrozný.

Konečně jsem se po roce a půl registrovala u obvoďáka, neboli GP. Slyšela jsem zvěsti, že kdykoli chcete specialistu, tak musíte nejdřív k GP, který vám dá doporučení ke specialistovi. Tak jsem dneska očekávala, že tak dopadnu, jenže chyba, zdá se že okruh kompetencí GP je celkem široký, takže mi meducínu předepsali už tam. Za položku na receptu se tu pak platí £8.20, což mi osobně přijde dost v pohodě, vzhledem k tomu, že za léky samotné se neplatí. Čili ptákoviny stojí hodně a drahé léky jsou za hubičku. Návštěva u GP je přes NHS (státní instituce) zdarma.

Mimochodem návštěvu jsem si rezervovala včera večer online na dnes 17:50. Fakt super. Navíc, když jsem se zmínila, že bych se chtěla nechat otestovat na nedostatek vitamínu D, tak mi pan doktor rovnou napsal doporučenku.

Watercolour. Starting from scratch.

Rozhodla jsem se, že se pustim do akvarelu, protože kreslení je přece moc easy, lol.

No, budu muset ještě hodně trénovat než to začne vypadat.

Hledání práce začíná znova. Bylo to  hodně těsný, ale naknonec mi ta co jsem chtěla nevyšla. Tak třeba příště.

Příští týden přijede tatík na návštěvu, tak se těšim na polomáčenky, lázeňský oplatky a chleba :)

Venku začalo jaro, tak budeme konečně moct kreslit venku. Yay!

Spa break

Minulý víkend jsem si konečně užila pořádný odpočinek. Tentokrát víkend ve spa hotelu. Místo události není podstatné, protože jsme prakticky nevystrčili nos celý víkend.

Tak jsme to střídali: kavárna-bazén-sauna-pára-jacuzzi-večeře-bazén-spánek-snídaně-pára...

Trochu mě to nicnedělání zmohlo, tak jsem si po návratu střihla 13 hodin spánku a v pondělí byla čilá jako rybička.

(Následující foto není zmíněný hotel:)

Zatmění

Tož měli jsme tu sice 84%, ale bylo zataženo. No nic.

Tak aspoň pěknej západ slunce dneska v Croydonu:

Hledaní číslo 3

Pohovor sem, pohovor tam. Nebaví mě to, ale pokud chce človek novou práci, tak to holt musí absolvovat. Pfff.

St Albans

Tak jsem konečně taky jednou vypadla z Londýna. St Albans není sice moc daleko, ale hned se pozná, že tempo je prostě pomalejší.

Katedrála:

 

Stylová hospoda:

Jak se učím anglicky - Racek edition

Rozhodla jsem se napsat příspěveček ohledně angličtiny, neb jsem nedávno narazila na problém co s tím dál.

Než se ponořím do historie, níže malé shrnutí od bratří Evropanů.

Doporučený studijní čas na dosažení úrovně dle EU:
A1, beginner
A2, elementary 180–200
B1, intermediate 350–400
B2, upper-intermediate 500–600
C1, advanced 700–800
C2, proficiency 1,000–1,200

K poslední položce C2, což je moje současná úroveň, asi tolik: kecy v kleci. Jenom mimo školu jsem odchodila tak 900 hodin. K tomu nepočítám, že jsem dost věcí dělala sama, hodiny sledování filmů (spoustu slovíček mám z Červeného trpaslíka), a jelikož od 15 čtu beletrii jenom v angličtině, pravděpodobně 100+ přečtených knížek.

Úroveň advanced jsem pokořila v roce 2005, kdy jsem si před maturitou střihla CAE. Dosáhnout úrovně proficiency mi pak trvalo zhruba další 4 roky (všiměte si že doporučený studijní čas mezi advanced a proficiency je dvojnásobný narozdíl od všech ostatních úrovní) a od té doby jsem se zasekla. Z tabulky to vypadá, že žádná další úroveň už není, ale já ji tam vidim. Možná by se to dalo definovat jako moment, kdy zvládáte proficiency level levou zadní.

Po přistěhování do Londýna jsem si do životopisu napsala "fluent", než jsem se odvážila vrazit tam "bilingual", trvalo mi to další rok.

Neni to sranda, aby vám motivace vydržela 18 let a pořád jste se chtěli zlepšovat. I já, člověk který už při slově angličtina začne spokojeně vrnět, jsem posledních pár let měla krizi. Klidně tu přiznám, že jeden z důvodů stěhování do Londýna byla bezradnost, co s tím jazykem dál. V Praze jsem našla jediný kurz co mi vyhovoval - druhý ročník přípravy na CPE (druhý proto, že v prvním jsou lidi, kteří právě dodělali CAE a chtějí se flákat...a to není nic pro mě).

Po dosažení určité úrovně již také pokrok skoro není znát. A to vás deptá, protože víte kolik toho máte ještě ujít a přitom máte pocit, že se nehýbete z místa. Ten první rok pobytu v Londýně se ten pocit zlepšení vrátil a nějakou dobu jsem byla spokojená. Teď už mi ale dochází dávka a je potřeba si šlehnout něco silnějšího.

Je na čase začít na sobě zase makat. Tak jsem si nakoupila spoustu knížek, snažím se číst pravidelně noviny, vypisovat si slovíčka, poslouchat kvalitní řečníky, tak uvidíme, jestli se zase kousek posunu.

Stále cítím, že s tou výslovností to taky není ono. Nikdo mi sice už nehádá, že jsem z východní Evropy, ale pořád jsem napůl cesty ke skutečnému britskému přízvuku. Když jsem si nedávno stěžovala, že abych zlepšila výslovnost, musím revidovat cca 10 000 slov, dostala jsem přátelskou radu, že přece angličtina má spoustu předpon a přípon a opravit tedy budu muset jenom kořeny slov. To mě trochu uklidnilo, ale až budou finance tak bych ráda začala chodit na "elocution lessons" a něco s tím provedla.

Wish me luck!