Tak aspoň pěknej západ slunce dneska v Croydonu:
pátek 20. března 2015
Zatmění
Tož měli jsme tu sice 84%, ale bylo zataženo. No nic.
Tak aspoň pěknej západ slunce dneska v Croydonu:
Tak aspoň pěknej západ slunce dneska v Croydonu:
středa 11. března 2015
Hledaní číslo 3
Pohovor sem, pohovor tam. Nebaví mě to, ale pokud chce človek novou práci, tak to holt musí absolvovat. Pfff.
neděle 8. března 2015
St Albans
středa 4. března 2015
Jak se učím anglicky - Racek edition
Rozhodla jsem se napsat příspěveček ohledně angličtiny, neb jsem nedávno narazila na problém co s tím dál.
Než se ponořím do historie, níže malé shrnutí od bratří Evropanů.
Doporučený studijní čas na dosažení úrovně dle EU:
A1, beginner
A2, elementary 180–200
B1, intermediate 350–400
B2, upper-intermediate 500–600
C1, advanced 700–800
C2, proficiency 1,000–1,200
K poslední položce C2, což je moje současná úroveň, asi tolik: kecy v kleci. Jenom mimo školu jsem odchodila tak 900 hodin. K tomu nepočítám, že jsem dost věcí dělala sama, hodiny sledování filmů (spoustu slovíček mám z Červeného trpaslíka), a jelikož od 15 čtu beletrii jenom v angličtině, pravděpodobně 100+ přečtených knížek.
Úroveň advanced jsem pokořila v roce 2005, kdy jsem si před maturitou střihla CAE. Dosáhnout úrovně proficiency mi pak trvalo zhruba další 4 roky (všiměte si že doporučený studijní čas mezi advanced a proficiency je dvojnásobný narozdíl od všech ostatních úrovní) a od té doby jsem se zasekla. Z tabulky to vypadá, že žádná další úroveň už není, ale já ji tam vidim. Možná by se to dalo definovat jako moment, kdy zvládáte proficiency level levou zadní.
Po přistěhování do Londýna jsem si do životopisu napsala "fluent", než jsem se odvážila vrazit tam "bilingual", trvalo mi to další rok.
Neni to sranda, aby vám motivace vydržela 18 let a pořád jste se chtěli zlepšovat. I já, člověk který už při slově angličtina začne spokojeně vrnět, jsem posledních pár let měla krizi. Klidně tu přiznám, že jeden z důvodů stěhování do Londýna byla bezradnost, co s tím jazykem dál. V Praze jsem našla jediný kurz co mi vyhovoval - druhý ročník přípravy na CPE (druhý proto, že v prvním jsou lidi, kteří právě dodělali CAE a chtějí se flákat...a to není nic pro mě).
Po dosažení určité úrovně již také pokrok skoro není znát. A to vás deptá, protože víte kolik toho máte ještě ujít a přitom máte pocit, že se nehýbete z místa. Ten první rok pobytu v Londýně se ten pocit zlepšení vrátil a nějakou dobu jsem byla spokojená. Teď už mi ale dochází dávka a je potřeba si šlehnout něco silnějšího.
Je na čase začít na sobě zase makat. Tak jsem si nakoupila spoustu knížek, snažím se číst pravidelně noviny, vypisovat si slovíčka, poslouchat kvalitní řečníky, tak uvidíme, jestli se zase kousek posunu.
Stále cítím, že s tou výslovností to taky není ono. Nikdo mi sice už nehádá, že jsem z východní Evropy, ale pořád jsem napůl cesty ke skutečnému britskému přízvuku. Když jsem si nedávno stěžovala, že abych zlepšila výslovnost, musím revidovat cca 10 000 slov, dostala jsem přátelskou radu, že přece angličtina má spoustu předpon a přípon a opravit tedy budu muset jenom kořeny slov. To mě trochu uklidnilo, ale až budou finance tak bych ráda začala chodit na "elocution lessons" a něco s tím provedla.
Wish me luck!
Než se ponořím do historie, níže malé shrnutí od bratří Evropanů.
Doporučený studijní čas na dosažení úrovně dle EU:
A1, beginner
A2, elementary 180–200
B1, intermediate 350–400
B2, upper-intermediate 500–600
C1, advanced 700–800
C2, proficiency 1,000–1,200
K poslední položce C2, což je moje současná úroveň, asi tolik: kecy v kleci. Jenom mimo školu jsem odchodila tak 900 hodin. K tomu nepočítám, že jsem dost věcí dělala sama, hodiny sledování filmů (spoustu slovíček mám z Červeného trpaslíka), a jelikož od 15 čtu beletrii jenom v angličtině, pravděpodobně 100+ přečtených knížek.
Úroveň advanced jsem pokořila v roce 2005, kdy jsem si před maturitou střihla CAE. Dosáhnout úrovně proficiency mi pak trvalo zhruba další 4 roky (všiměte si že doporučený studijní čas mezi advanced a proficiency je dvojnásobný narozdíl od všech ostatních úrovní) a od té doby jsem se zasekla. Z tabulky to vypadá, že žádná další úroveň už není, ale já ji tam vidim. Možná by se to dalo definovat jako moment, kdy zvládáte proficiency level levou zadní.
Po přistěhování do Londýna jsem si do životopisu napsala "fluent", než jsem se odvážila vrazit tam "bilingual", trvalo mi to další rok.
Neni to sranda, aby vám motivace vydržela 18 let a pořád jste se chtěli zlepšovat. I já, člověk který už při slově angličtina začne spokojeně vrnět, jsem posledních pár let měla krizi. Klidně tu přiznám, že jeden z důvodů stěhování do Londýna byla bezradnost, co s tím jazykem dál. V Praze jsem našla jediný kurz co mi vyhovoval - druhý ročník přípravy na CPE (druhý proto, že v prvním jsou lidi, kteří právě dodělali CAE a chtějí se flákat...a to není nic pro mě).
Po dosažení určité úrovně již také pokrok skoro není znát. A to vás deptá, protože víte kolik toho máte ještě ujít a přitom máte pocit, že se nehýbete z místa. Ten první rok pobytu v Londýně se ten pocit zlepšení vrátil a nějakou dobu jsem byla spokojená. Teď už mi ale dochází dávka a je potřeba si šlehnout něco silnějšího.
Je na čase začít na sobě zase makat. Tak jsem si nakoupila spoustu knížek, snažím se číst pravidelně noviny, vypisovat si slovíčka, poslouchat kvalitní řečníky, tak uvidíme, jestli se zase kousek posunu.
Stále cítím, že s tou výslovností to taky není ono. Nikdo mi sice už nehádá, že jsem z východní Evropy, ale pořád jsem napůl cesty ke skutečnému britskému přízvuku. Když jsem si nedávno stěžovala, že abych zlepšila výslovnost, musím revidovat cca 10 000 slov, dostala jsem přátelskou radu, že přece angličtina má spoustu předpon a přípon a opravit tedy budu muset jenom kořeny slov. To mě trochu uklidnilo, ale až budou finance tak bych ráda začala chodit na "elocution lessons" a něco s tím provedla.
Wish me luck!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)