Free country

Dnes na recepci před koncem pracovní doby přišel jakýsi španěl a že čeká na svou wife. Tak se ptám jak se jmenuje, že jí napíšu přes komunikátor a on, že Fernando. Chvilku jsem přemýšlela jestli jsem se nepřeslechla, ale on to prostě bral tak naprosto samozřejmě. Hezký :)

Dobytčí brod

Trochu se zpožděním minulá sobota v Oxfordu. Celý den bylo dost zataženo, občas deštík, ale zase to mělo takovou tradiční anglickou atmosféru.

Nevýhodou Oxfordu je, že těch pěkných baráků je tam tolik, že si na ně za chvíli zvyknete. Co ale můžu vřele doporučit je Magdalen college. Jejich cloister plácek byl fakt kouzelný, celej Harry Potter (vůbec bych se nedivila, kdyby některé záběry byly točeny tam). Na fotce to tak nevynikne, ale představte si následující obrázek jako uzavřený dvůr se čtvercovým trávníkem uprostřed a ochozem dole v podloubí.

V Oxfordu se prý platí školné kolem £9000 ročně a vůbec se tomu nedivím - na vytápění těch kamených hradů musí padnout minimálně půlka. Ale dát si tam 3 měsíce v létě může být fajn a počítám, že v takovém prostředí skáčou vědomosti do hlavy samy.

   


Na Oxford castle jsme se odpoledne vybodli a místo toho zamířili se ohřát do Costy. Prý to stejně nebylo takový terno ;-) Celkově ale musím uznat, že tohle město má styl.

Random hapiness sharing

Chtěla jsem se s vámi podělit o radost z toho, že mě baví práce, užívám si nové bydlení a fajnové spolubydlící. Prostě paráda :-)

První bydlení

Jak jsem již naznačila, pobyt na Canada Water se nachýlil a ode dneška bydlím na Forest Hill. Je to sice trochu dál (+15 minut metrem), ale je to větší, levnější, čistější, s obývacím pokojem, bydlíme tu jenom 3 a HLAVNĚ budu bydlet s lidmi které znám a vím že jsou v pohodě.

V čem byl problém mého prvního bydlení - potřebovala jsem něco najít rychle a tak jsem přimnouřila oko, že byteček nebyl zrovna čistota sama a že byl cítit jakýsi "travní" odér. Moji bývalí spolubydlící: francouzska, španěl a pan domácí (neplést si s majitelem) z Polska - na první pohled sympaťák. Na druhý bohužel až tak moc ne, ale šlo o drobnosti - že občas po jeho příchodu přestal chodit internet, že byl tu a tam cítit onen travní odér, občasné klení v polštině po ránu, ale nic nepřekonatelného. Pachů jsem se aspoň ve svém pokoji zbavila trojbojem kafe+jedlá soda+pomeranč a stalo se z něj příjemné útočiště.

No a pak jsem dostala nabídku bydlet s kamarádkou slovenkou a jejím přítelem francouzem. Když jsem panu domácímu někdy 5.11. oznámila, že se chci přestěhovat a (bláhově) se zeptala, jestli bych se mohla odstěhovat už 30.11. a ne až 5.12., sdělil mi, že sice mám měsíční výpovědní lhůtu, ale že když její konec připadne na prosinec nebo leden, tak to bohužel neplatí. Trochu nepříjemné se tohle dozvědět až při podávání výpovědi. Drobátko jsme se pohádali a diskuze skončila na tom, že mi tvrdil, že mi to přece řekl při nastěhování a já že mi to určitě neřekl (smlouvu jsme neměli sepsanou, pouze ústní).

Existovala ovšem možnost najít za sebe náhradu. Prý když to udělám, vrátí mi depozit i zbytek nájmu. Tak jsem si hodila inzerát na spareroom.co.uk a následující sobotu strávila prohlídkami. Nakonec se jedna holčina z Taiwanu rozhodla, že můj pokoj chce, a složila rezervační zálohu. Druhý den jsem jela na výlet a jelikož ji chtěl pan domácí ještě jednou potkat a chtěl aby ji potkali ostatní spolubydlící, nabídl se, že bude v domluvenou hodinu doma a slečnu pustí dál. Náhoda tomu chtěla, že jsem na výlet nejela a mohla u schůzky být. Jaké překvapení, že pan domácí se neobtěžoval ani přijít ani mi o tom aspoň dát vědět.

Trochu to zkrátím. Včera jsem byla na výletě v Oxfordu a po 10 minutách telefonátu s panem domácím jsem myslela, že vyletím z kůže. Přesto jsem se udržela, nenazvala ho $#%@%**@ a nakonec jsme se na něčem domluvili. Večer jsme pak šli s ostatními spolubydlícími na pivo a s panem domácím jsem si hrála na schovku, kdy mě ostatní kryli a zjišťovali, zda je čistý vzduch (protože jsem si nehodlala nechat zkazit i večer).

Dnes mi zkontroloval vypucovaný a nablýskaný pokoj, pokusil se na mě svést rozbitou skříň (nepovedlo se mu to), slečna z Taiwanu složila depozit a nájem do konce měsíce, který putoval přímo do mých rukou a já mu dala bez řečí nesmyslnou zálohu na případný přeplatek topení (40 liber za 17 dní topení), protože jsem si říkala, že to, že už ho v životě nemusím vidět je za 40 liber zatraceně levný :)

Tento příběh má tedy až nečekaný happyend.

Rememberance day

Tady to s úctou k válečným veteránům myslí skutečně vážně. Dva týdny se pořádá sbírka a dnes v 11:00 byly 2 minuty ticha... Celkem smůla, že v ten moment nám v práci začal blbnout alarm ;-)

Holland park on a sunny day

Obloha bez mráčku, chladno, ale nepříliš větrno a já jsem dopoledne vyrazila do Holland parku. Sice jsem ještě neviděla všechny parky, ale mám takové podezření, že tenhle je nejhezčí...

Jeden z mála případů, kdy jsem se vyskytla poblíž dravé zvěře a měla s sebou kus housky. Jestli zítra v parku najdou chcíplého páva, tak to bude tím, že jsem mu hodila větší kus a ten blbec to spolknul vcelku.

Odpoledne jsem pak dostala rezervační zálohu na pokoj od nové nájemnice, takže se příští týden můžu stěhovat. Juchů. Shrnutí mého prvního bydlení provedu až budu v novém :-)

Metro

Dneska jsem si na novinkách přečetla článek o tlačenicích v metru: zde.

Je pravda, že metro v Londýně je ráno a večer celkem masakr, obzvláště v centru (včera jsem například cestou z práce uvízla ve frontě na Bank, protože tuším jedna linka nejezdila, a tak se všichni koncentrovali na Central line), ale byla to docela sranda - někteří v cestující to cestou glosovali. Lidi jsou tu na to prostě zvyklí a v rámci možnosti ohleduplní.

Například na Canary Wharf mě fascinuje, že když je přeplněno, tak si lidi stoupnou před každé dveře do fronty (a před dvojité dveře do dvojstupu) a nikdo nikoho nepředbíhá.

Samozřejmost pro pohodlnou cestu metrem je pak zvládnutí rychlého sundavání kabátu v metru a opětovné oblékání na přestupech, DLR nebo overground, kde bývá zase zima. Běda vám, jak si na kabát vzpomenete až ve vlaku metra, to se uvaříte :)

Jo a mimochodem, vzhledem k ceně lítačky a turniketech ve všech stanicích jsem tu neviděla jediného bezdomovce.

Don't count your chicken...

Nuže, v bance si to rozmyseli a vlastně by ještě potřebovali dopis od zaměstnavatele na hlavičkovém papíře, kde je uvedena moje anglická adresa a moje česká adresa, který než mi přijde poštou bude trvat dalších několik dní, čili výplata přijde až za 14 dní. Sweet :)

Cestou do práce jsem potkala Wharf Security:

Večer jsem si spravila náladu a byla na večeři v SOHO. Sice se nás trochu snažili natáhnout, ale ukecali jsme to :-)

Nelson na noční hlídce.

I drobný úspěch se počítá

Když jsem si posledně zkoušela zařídit banku, dopadlo to neslavně. V HSBC mi v podstatě řekli, že jsem socka a nebyli zrovna příjemní. Šmejdi. V Halifax mi sice taky řekli, že jsem socka, ale aspoň se na mě usmívali a byl z nich znát soucit :-)

No ale dneska jsem konečně byla za bosse a zítra už budu mít účtíček. Může mi tam tedy přistát první výplata, což je hezké.

Kdyby někoho zajímalo, co je v Británii k založení účtu potřeba, tak stačí mít pas, zavolat na Jobcentre a požádat o NIN číslo, zajít tam na pohovor, počkat 14 dní až přijde poštou dopis na adresu bydliště a tadá! (toto ale platí pouze pro Lloyds, kde jsem uspěla já. Halifax po vás bude chtít, aby na vás byl psaný účet za plyn/elektriku/internet a přinesli jste od nich fakturu a HSBC všechno předchozí + abyste měli práci). Trochu problém zařídit dřív jak za měsíc.

P.S. Dnešní postřeh z práce: první co mi můj šéf nastavil na novém počítači byla klávesnice a místní nastavení - říkal že nesnáší, když je tam automaticky americká angličtina a opravuje mu to jeho "correct English" na ten jejich paskvil ;-)

Bonfire night

Dnešní noc uzavírá 14 dní trvající bonfire nights, kdy se po celém městě konají ohňostroje. No a vzhledem k tomu, že jeden z největších dneska probíhal asi tak 200 metrů od místa, kde bydlím, tak jsem samozřejmě nemohla chybět.

Po příjezdu na Canada Water jsem už v metru pochopila, že akce je skutečně kapku větších rozměrů. Že se nevejdu do metra jsem si zvykla. Že se nevejdu do parku je novinka. Poliši cestou rozdávali letáky Stay safe while you celebrate :-D

Nemám na tyhle věci moc dobrý odhad, ale počítám, že přišlo tak 50 tisíc lidí.

Cestou zpátky jsem se málem vyválela v bahně - neni nad to, když vás dav tlačí přes bažinu, kterou nevidíte :-)

P.S. Víte jak se nejlépe fotí ohňostroj? Opřete si mobil zespoda o bradu a náhodně fotíte.

This and that

Vánoce se začínají nebezpečně vtírat do běžného života - včera cestou do Science Museum:

Dnes v práci jsem neodolala výhledu na South Dock.

Poprvé jsem se neztratila při hledání hospody, smůla že jsem pak cestou zpátky přejela zastávku, ale i tak je to úspěch. Momentálně má pro mě Londýn jednu velkou výhodu - pravděpodobně se tu ze mě nestane alkoholik, protože víc jak na sklenku vína nemam prachy :-D

Konečně jsem v metru potkala Skota, který hrál na dudy.

Kromě Skota jsem v v metru potakla taky myš. Celkem neohroženě se promenádovala lidem pod nohama na nástupišti. Ale já jí chápu - venku je pěkná kosa když fouká a v metru je 23 stupňů...

Week 4 - shrnuti

Skutecne zajimavy tyden:

To si tak ve stredu rano opet vyspavam pripravena vylezt z domu v momente, kdy vychazi Evening Standard, kdyz tu me ze spanku vyrusi telefonat. Vola pani z personalni agentury, ze by se se mnou chtela potkat a ze ma pro me pracicku. Kdyz mi zacala vyjmenovavat ze to je kousek za Londynem a kdyz jsem se mrkla, ze vlak tam a zpatky by me denne stal 30 liber, nevypadalo to moc nadejne. Pak se vytasila s jinou praci, no a here I am. Vzdalene asi 25 minut od meho soucasneho doupete, zastavka South Quay (jestli si pamatujete fotku z Canary Wharf, tak odtud je to pesky 10 min). Firma je to celkem velka a uspesna, takze me trochu prekvapuje, ze plat neni hvezdny, ale az na tenhle drobny detail je to tady fajn - fajn sef, fajn lidi, fajn prostredi - celkove dobry zarez do zivotopisu. Zatím jsem hlavně na recepci, ale casem pribude i nejaka ta HR podpora.

Vecer jsem pak poprve od sveho prijezdu byla nakupovat (cti byla v Primarku), protoze jsem si vecer v praci vsimla, ze mam diru na kalhotech na ponekud nepraktickem miste. Tak jsem si za 5 liber koupila nove...you've got to love Primark :-)

Mimochodem jsem zjistila, ze i u anglicanu se da narazit na caj chuti Pigi - to co nabizime hostum na recepci jsou snad rozemlete vetve :) Klika, ze zamestnanci maji pitnou verzi.

Krome prvniho dne v praci byl vcera Halloween - takovy celonarodni ComicCon, coz je docela prakticke, protoze vsichni mohli recyklovat kostymy. Zitra me ceka kreslici sraz v muzeu a v nedeli se asi pujdem mrknout na ohnostroj a do Science Museum.

P.S. Omluvte absenci hacku a carek, ale #psalajsemtovpraci.