Větrno

Přehnala se nám tu v noci desetiletá bouřka.

U nás se to projevilo tak, že mizerně jezdí metro, tu a tam se válí větve a domovník opravuje spadlou mříž ve zdi. Jinak je trochu větrno a všude klid.

MCM ComicCon

Někdo se v sobotu baví čekáním na výsledky voleb a někdo chodí na ujeté akce jako ComicCon.

Londýnský ComicCon je asi největší akce svého druhu v Evropě - na rozdíl od našeho Festivalu Fantazie je ale cílem, abyste tam utratili co nejvíc peněz :-)


Čekání na lístek bylo zatraceně dlouhé:

Ale zábavné - ve frontě jsem potkala Eda z Birminghamu, tak jsme hodili řeč, někteří čekající si pinkali nafukovacím balónem, když se had čekajících pohyboval proti sobě, tak si všichni dávali high five a průběžně se objímali. Náhodný potlesk a skandování taktéž sloužily k ukrácení dlouhé chvíle.

Jelikož tu zrovna moc kámošů nemám, tak jsem si parťáky našla online a potkala se s nimi až na místě.

Řeknu vám, že jsem měla dojem, že po večerní Oxford Street už vím, co je to hodně lidí, ale opět jsem to přehodnotila. Tady navíc byla polovina v různých standardních i šílených anime/fantasy/komiksových kostýmech.

A když říkám polovina, tak myslím reálně polovina. Dokonce jsem tam viděla kluka, co vypadal prakticky přesně jako Matt Smith - poslední Doctor Who (ale opravdu to je jenom fanoušek).

Svačina na trávníku kolem britské vlajky byla taky zajímavá. Koukali na nás trochu divně (což je ve společnosti lidí převlečených za Spidermany a děvčata v ultraodvážných kostýmech co říct).

Hřeb ovšem přišel až na závěr a že mi bude v hlavě hučet ještě dlouho: European Cosplay neboli soutěž kostýmů (dodám, že to měli být profesionálové).

Bylo to trapné. Nemám ráda trapné situace a toto bylo tak trapné, že jsem skutečně otestovala limity své výdrže. Kdyby to aspoň moderátor zachránil, ale bohužel byl zrovna on nejtragičtější ze všech. Bylo to až tak strašné, že to vlastně bylo vtipné. Seděli jsme vedle sebe tři a všichni jsme se svíjeli v křečích smíchy. A neustále to gradovalo. Nakonec jsme museli odejít, protože se nám roztavily inteligenční obvody a byli jsme naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaní.

Bylo to velké, nacpané, barevné, intenzivní, neotřelé, dlouhé a vyčerpávající. Fakt jsem si to užila, ale být tam sama, tak mě to nebaví :-)

Na závěr si neodpustím přidat módní policii z raního metra (upozorňuji, že se jedná o "normální" cestující). Ať si každý nosí  co chce, ale přece jenom...

Autumn indulgence

Jdu si takhle po ulici kdesi na okraji Londýna, když tu zavětřím vafli...kdo jste mě někdy viděl poblíž vafle asi tušíte, že to jinak nemohlo dopadnout:

J.R.R.T.

Měje na paměti radu "drž se dobře osvětlených míst" jsem dneska odbočila vlevo...

...a ocitla se na cestě do Hobitína.

 

V momentě, kdy jsem si musela začít svítit mobilem na cestu, mi došlo, že možná nejdu úplně správně :-)

Pořád se něco děje

Konečně jsem se dneska stavila na místním pracáku a za 14 dní mi přijde NIN číslo - bez toho si tady ani nezavážete boty :-)

Poté jsem byla na kreslícím srazu -  tužka, papír, kafe, pokec, pár kvádrů a koulí - 3 hodinky minuly jako nic :-)

London sunsets

Tak nevim jestli se tady jinak láme světlo, ale to už je třetí úžasný červánkový západ slunce.

Poznámka k hledání práce

Je pravda, že najít kancelářskou práci není sranda. A to zejména proto, že většina "obecných" kancelářských inzerátů má do dvou dnů 100+ odpovědí. Šance, že si vůbec otevřou váš životopis je prakticky nulová. Čili je potřeba odeslat statisticky významný počet odpovědí - bohužel se nedají nasekat, protože než se po zvednutí vaší odpovědi někdo rozhodne pozvat vás na pohovor, tak si ji přečte.
Můj rekord je 25 odpovědí za den - dneska.

Co bych ale chtěla uvést ve prospěch britského trhu a čím by se třeba kurňa jobs.cz už konečně mohlo inspirovat je reed.co.uk - největší server práce v UK.

1. se vám ukládají vaše odpovědi VČETNĚ původního inzerátu
2. vám automaticky nabídne template vaší poslední odpovědi a poslední přiložený životopis
3. odpověď se nezobrazuje v novém okně, ale pod původním inzerátem, takže si v klidu při smolení odpovědi scrollujete na inzerát
4. nabízí možnost kontroly pravopisu
5. můžete si na webu udělat jakýsi "profílek" a podle toho vám chodí například doporučené inzeráty atd.
6. je přehledný a má dobré vyhledávání
7. u inzerátů se vám zobrazuje, že jste na něj už odpověděli a datum kdy se tak stalo
8. můžete si ukládat inzeráty, na které chcete odpovědět později
9. funkce "ti co odpověděli na tento inzerát odpověděli také na..."

Ale hlavně jde o funkci č. 1. Ničí mě, když se mi u nás ozvou z inzerátu a já ho nemůžu zpětně dohledat.

Věřím taky, že se tady nehraje na styl, že podle jména firmy musíš vědět, o jaký inzerát se jedná - to je po prvních 100 odpovědích prakticky nemožné.

London@night

Dnešní velký úspěch:

Lov britského pavouka bez ztrát na životech. A že byl velkej, hajzl :-)

Včerejší velký úspěch:

Otevření cideru dvoupencí.

Zítřejší úkol

St. Paul's Cathedral

Dnešní večerní Ink & Drink akce ve Wallace Collection.

O co šlo - po příchodu do muzea každý vyfasoval omalovánky a buď na sedačkách v muzeu nebo u stolů v restauraci vzpomínal na dětství.

Vůbec mi to nešlo, tak jsem to radši nakonec zapálila ;-)

První "assessment centrum"

Dnešní den byl opravdu zajímavý.

Byla jsem na výletě ve městě, které se jmenuje Milton Keynes (není pojmenované ani po Miltonovi ani po Keynesovi) - jednalo se o druhé kolo pohovoru o kterém jsem se již zmiňovala.

O co šlo - ráno 8:45 jsem se dostavila do kanceláře, kde sídlí ona firma (souhlasím, bylo to zatraceně brzo). Tam čekalo asi 30 dalších oveček připravených na svůj velký Open day. Nás vyzvednul Nick (mě, spoluuchazečku a dvě holky, které jsou trainee) a již jsme si to razili vlakem směr město, ze kterého jsem absolutně nic neviděla, takže vám nemůžu ani doporučit ani nedoporučit návštěvu.

Cestou vlakem jsme s kolegyní dostaly za úkol vymyslet 3 nové výrobky, které by lidem zlepšily život, a obhájit si je jakoby před komisí "Den D" (nebo jak se ta podnikatelská reality show jmenuje - tady se jmenuje Dragon's Den). Moje špunty do uší spojené s budíkem zaujaly :-D

Pak jsme dorazili do obchodního centra, kde si Nick a trainee girls rozložili stoleček a kosmetiku, kterou začali nabízet kolemjdoucím. Musím uznat, že Nick je fakt dobrej - možná by se uplatnil v šoubyznysu...

Já a kolegyně (jméno jsem zapomněla) jsme v průběhu dne dostávaly úkoly, které jsme si samostatně řešily.

• První bylo napsat 15 silných a 15 slabých stránek své osobnosti. Cože 15? Tolik nemám ani silných a slabých dohromady...no něco jsem sesmolila.
• Úkol 2, sepiš 10 kladů a 10 záporů reklamy v TV, rádiu, tištěné a na internetu. Takový návrat do hodin marketingu ve škole. 
• Třetí: vymysli název společnosti, produktu a misi společnosti pro svůj nejlepší nápad z vlaku (dejte na mě, e-Plugs mají budoucnost ;-) a napsat jak bychom motivovali zaměstnance, jaké vlastnosti bychom u zaměstnanců hledali, jak bychom je odměňovali a jaké vlastnosti by měl mít manažer. 
• No a poslední bylo napiš 3 překážky, které ti život připravil,  jak jsi je řešil a jak jsi se po tom cítil (textbook questions). Moje srdceryvné výlevy si Nick ani nestihnul přečíst...což je vlastně dobře.

V průbehu nám úkoly Nick čekoval a měly jsme samozřejmě možnost vidět potenciální budoucí kolegy v akci. A pak odbyla pátá a nás čekal návrat zpět. Cestou ve vlaku nám Nick vysvětlil jak to celé funguje a kolik můžem vydělat a ptal se, jestli na to mám a chci to dělat. Řekla jsem mu, že si to musím rozmyslet....

...ale houby, nic si rozmýšlet nemusim, tohle určitě dělat nechci - je to normální pyramida, kde vyděláváš na tom, že ti pod tebou makaj jak šrouby (12 hodin denně žádná míra:-). Já jsem jenom nechtěla říct ne, protože jsem si chtěla dokázat, že mám na to, aby mě chtěli. A vzhledem k tomu, že mi zítra večer bude volat, jak jsem se rozhodla, tak jsem asi dopadla docela dobře. Počítám, že kdybych byla tragická, tak se neobtěžuje :-)

Když to objektivně zhodnotím, tak mě dožrali, že předem neřekli, že pojedem vlakem a pak taxíkem (první cesta v britském taxi, yay) a že nás to bude stát 10 liber, ale na druhou stranu, když to budu brát jako celodenní lekci konverzace a testování britského trhu práce, tak to vyšlo docela levně. Nick je sice na první pohled děsnej sympaťák, ale přišlo mi, že v něm dříme cosi slizkého pod tím vším vtipkováním :-D Taky mě sejřilo, jak všem zákazníkům pořád říkali, jak jim zbývají už jenom tři kousky, když jich pořád měli plné kufry, ale to se dá čekat, žejo. Tak jako tak jsem na sebe docela hrdá, protože jsem si nevšimla, že by mezi ostatními uchazeči bylo mnoho cizinců ;-)

Tak příště.

Centrum

Ještě přihodím pár dnešních klasik.

Velkej Ben:

Londýnské oko:

Oxford street už se těší na Vánoce:

První pohovor

Přátelé, tahle story se vám bude líbit. Je to zároveň takové poučení co všechno se dá zmrvit cestou na pohovor.

Začalo to tím, že jsem ráno vstala trochu později, než bych potřebovala, ale nevadí, všechno jsem stihla relativně včas, oblečení připravené ze včera. Hned vedle metra jsem si skočila do knihovny, že si vytisknu CV - měla jsem na to časovou rezervu, takže žádný problém.

Po 10 minutách boje s tiskem jsem to vzdala a říkám si, že na flešce bude stačit. Pohovor jsem stíhala, takže se nic neděje.

Po příchodu do metra zjišťuji, že nemám lítačku na MHD. Jednotlivé jízdné tam a zpět je přes 8 liber, tak se vracím domů pro lítačku.

Cestou zpátky na metro si všímám, že jsem se zapomněla přezout a mám na sobě tenisky (doma chodíme v botech na ven, tak mě to prostě nenapado). Na návrat není čas.

Ujelo mi metro, ale nevadí, píšu krátkou mesidž, že dorazím o 10 minut později a chytám další metro.

Bohužel opačným směrem.

Pohoda, nevadí. Přestupuju na správný směr a vyrážím směr London Bridge a jelikož se akce s opačným směrem nemůže opakovat, mrknu kde je správné nástupiště a vyrážím na místo určení...

Bohužel opačným směrem. V tento moment jsem začala vážně pochybovat o svém duševním zdraví.

Na místo dorážím s 30 minutovým zpožděním. Samozřejmě pršelo a já neměla deštník.

Možná nejdivnější je na té příhodě to, že si odpovědná osoba mého pozdního příchodu možná ani nevšimla, protože tam bylo dost lidí a pohovor sám proběhl docela v pohodě. Přesto neočekávám pozvání na zítřejší druhé kolo....zatracený botasky :-D

Early Christmas

Když jsem šla ráno z nákupu, sedělo na ulici stádo holubů. Jak už to tak u holubů bývá, očekávala jsem, že se rozprchnou, až se přiblížím. A ono nic, jenom se tvářili jako já po ránu :-) Následující fotka je tedy vlastně video:

 Jelikož se blíží Vánoce, tak jsem se rozhodla vyhnout shonům a dala si dárek už teď:

Pro umělecky založené duše je Londýn skutečně ráj na zemi :-)

Cestou z města jsem se stavila na King's Cross St. Pancras. Musím uznat, že Britové mají spojení historických a moderních prvků v malíku.

A samozřejmě nesmí chybět nástupiště 9 3/4 (osoba na fotce nejsem já :-).

Problém --> Řešení

Vyrazila jsem dneska do Seven Islands Leisure Centre, že si zařídím permanentku na plavání, fitness a tak a rovnou si střihnu pár bazénů. Naneštěstí člověk musí mít britskou banku, aby se mohl zaregistrovat (ona je vlastně potřeba na docela dost věcí). Tak jsem to vyřešila tak, že jsem šla na nákupy a pořídila si čokoládový Brandy cake ;-)

Socializing

Já ten Londýn prostě žeru - tady se pořád něco děje.

Byla jsem se podívat na angličtině pro cizince, co tady pořádá knihovna - ne že bych se toho moc naučila, ale bylo fajn poznat nové lidi.

Včera jsem si zašla na vyhlášený Borough Market kousek od metra Tower Bridge.

Ulovila jsem si tam miniaturní tiramisu cupcake a hot cider.

Cupcake chutnal jako když kousnete do cukrové homole a horký cider mi připomínal jablečný džus s lékořicí (nemám ráda lékořici :). Ale nevadí, člověk se nemůže vždycky trefit, žeano :)

Pak jsem se byla mrknout na tu jejich slavnou parabolickou budovu, co hází prasátka a taví jaguáry. Bohužel jsem to parkoviště nenašla - asi je z druhé strany :-)

Večer jsem se pak stavila na Speed Friends Event - jak už název napovídá, v podstatě speed dating, až na to že cílem je poznat nové přátele. Bylo to fajn, ale velmi intenzivní a hlučné. Tak uvidíme, jestli z toho něco vznikne :)

Zase jsem něco nestihla...

Právě jsem zjistila, že nebudu moct volit, protože je potřeba se registrovat minimálně 40 dnů před volbami, tak doufám, že to tam u nás pořešíte i za mě!

Volno

Jelikož je půlka týdne, tak jsem si dnes dovolila být velmi líná a vyhrabala jsem se z domu až ve dvě odpoledne.

Vydala jsem se do Stratfordu - což je obchodní centrum, které bylo na i na mě příliš veliké. Vyhlídla jsem si tam jedny šaty, které by se hodily zejména na předávání Oscarů, večer v Pařížské opeře a jiné běžné události. Při podvečerní kávičce jsem si pak uvědomila jednu věc - latté tady zásadně nepodávají v těch dementních vysokých sklenicích a když si řeknu velký, tak je skutečně velký ;-)


Cestou zpět jsem si dala noční vyhlídkovou jízdu nadzemkou Docklands Light Railway (DLR). Jelikož je DLR téměř automatizovaná, tak toho využili a na stránkách dopravního podniku se dají najít audiogide k jednotlivým trasám. Smůla je, že v noci není nic vidět, takže si to budu muset zopáknout :-)

Když jsem vystupovala na Canary Wharf (cca 18:30), tak jsem se mohla přesvědčit, proč se mu říká obchodní centrum Londýna - 4000 kravaťáků (bez kravaty - smart casual je evidentně v kurzu) a já v džínách a kožené bundě.

Mimochodem všichni Londýňané čtou večer v metru Blesk (jmenuje se Evening Standard), ale protože je zadarmo, tak je nikdo nemůže nařknout, že si tak mrzkou literaturu kupují.

Nové bydlení

Slíbila jsem foto, jak vypadá můj pokoj. Pomalu začíná být prezentovatelný světu - na vylepšení výplní oken nad dveřmi jsem obzvlášť hrdá. Je to samozřejmě složenina ze dvou foto, protože na panoramatickou fotku je poněkud malý :-)

P.S. Ty stěny jsou čistý (osobně jsem je drhla mýdlovou vodou), to akorát můj mobil není zrovna ideální fotič :-)

Stěhování II

Opustila jsem své dočasné útočiště na New Cross Gate:

A již bydlím na Canada Water. Toto místo je pojmenované podle jezera, které je jedinou přírodní vodní plochou v celých Docklands. Jak jezero vypadá můžete najít o příspěvek níže - mimochodem ta podivná trojúhelníková budova je knihovna a zevnitř vypadá takto:

Byla jsem se podívat po okolí, je tu moc pěkný Albion Channel:

Kde si lebedí spousta vodní zvěře:

Večer jsem pak zakončila návštěvou Stand Up Comedy v Shoreditch a večerní vyhlídkovou jízdou v doubledeckeru.

A poznámka na závěr: Knihovna je tady zdarma a Kindla prodávají i v Tescu. My kind of a city :-)

Poznámka

Je vůbec možné, že jsem v Anglii? Už zase svítí sluníčko :-)

Stěhování I

Tak jsem se nakonec rozhodla pro bydlení ze včerejška. Má to několik výhod a pár nevýhod, ale věřim, že výhody převáží. Nedá se říct, že by se jednalo zrovna o dezinfikovanou domácnost, nicméně je to fantasticky umístěný co by kamenem od Canada Water, je to levný a pořádně postavený (tzn. neslyším sousedy, když si zašívají ponožky). Spolubydlící zdají se být taky v pohodě, takže se uvidí. V každém případě nejsem vázaná nějakou 6 měsíční smlouvou, takže když se mi tam nebude líbit, tak jim dám měsíční notice a frnk... :-)

Dnešek jsem částečně strávila drhnutím a vysáváním, a zítra bude následovat Ikea trip, už se na to těším. Můj pokoj je totiž takové nepopsané plátno čersvě připravené na mou kreativitu :-D

Dnes jsem si napsala několik poznámek:

• Na to, že jsem v Londýně, tak je tady poslední 4 dny slunečno a prakticky léto.

• Až se budete učit anglicky, nezapomeňte se učit i čárky: dnes mi přišla sms, která začínala "U r right sorry", což může znamenat "U r right, sorry", tedy "máš pravdu, promiň", nebo mizerně napsaný "U r rightly sorry" , tedy "To tě mrzí správně". Vzhledem k tomu, že do kontextu se hodily obě možnosti, tak mě nejdřív trochu zamrazilo, ale naštěstí se jednalo o první případ.

• Kostel "Foursquare Church Great Britain" pobavil :-)

Hledání bydlení II

Bojovka pokračuje se třemi dalšími zastávkami. Z toho jedna by asi i byla relativně použitelná. Pravděpodobně zítra to rozštípnu.

Taky se mi stala jedna příhoda, která mě ubezpečila, že se již skutečně nenacházím na rodné hroudě. Jdu si takhle po sámošce, v ruce hromadu věcí, když tu mi upadne jogurt (pro znalce dodám, že to byl fromage frais:) a já zprasim podlahu i vlastní kalhoty. Jdu za personálem a říkám, že mi upadl jogurt. Jedna šla se mnou, označila místo nehody a vzala mě k přepážce, kde mi druhá podává ubrousky a třetí mi došla pro jogurt nový. No a všechny se u toho usmívaly a omlouvaly se, jako kdyby to byla jejich chyba... Přiznám se, že jsem z toho byla trochu zmatená ;-)

Jelikož jsem toho zase mnoho neviděla, tak posílám aspoň pohled zespodu na Střep.

Hledání bydlení I

První den v Londýně se ukázal být velmi intenzivní. Projezdila jsem ho snad půlku...smůla je, že jsem celou dobu byla v podzemí :-) Za necelých 8 hodin jsem stihla 3 prohlídky bytů. Ve dvou mě chtěli a ten třetí bych prozměnu chtěla já (tak uvidíme až se vyjádří :-). Zítra ráno mě čeká, jak jinak, prohlídka.

Příjezd

Tak a jsem tu. Mám poměrně slušně naposilováno - 20 kg v jedné a 12 kg v druhé ruce se celkem pronese :) Hned jako první jsem vyrazila... no samozřejmě na jídlo (a už se zase těším na snídani, juchů). Bydlim momentálně poblíž New Cross Gate a mám krásný pokojík jenom pro sebe a i přesto, že jsem jako první věc porušila jedno z house rules, paní domácí je na mě taky hodná.

Speciálně pro vás jsem blejskla jednu kůlovou fotku na letišti ;-)