První bydlení

Jak jsem již naznačila, pobyt na Canada Water se nachýlil a ode dneška bydlím na Forest Hill. Je to sice trochu dál (+15 minut metrem), ale je to větší, levnější, čistější, s obývacím pokojem, bydlíme tu jenom 3 a HLAVNĚ budu bydlet s lidmi které znám a vím že jsou v pohodě.

V čem byl problém mého prvního bydlení - potřebovala jsem něco najít rychle a tak jsem přimnouřila oko, že byteček nebyl zrovna čistota sama a že byl cítit jakýsi "travní" odér. Moji bývalí spolubydlící: francouzska, španěl a pan domácí (neplést si s majitelem) z Polska - na první pohled sympaťák. Na druhý bohužel až tak moc ne, ale šlo o drobnosti - že občas po jeho příchodu přestal chodit internet, že byl tu a tam cítit onen travní odér, občasné klení v polštině po ránu, ale nic nepřekonatelného. Pachů jsem se aspoň ve svém pokoji zbavila trojbojem kafe+jedlá soda+pomeranč a stalo se z něj příjemné útočiště.

No a pak jsem dostala nabídku bydlet s kamarádkou slovenkou a jejím přítelem francouzem. Když jsem panu domácímu někdy 5.11. oznámila, že se chci přestěhovat a (bláhově) se zeptala, jestli bych se mohla odstěhovat už 30.11. a ne až 5.12., sdělil mi, že sice mám měsíční výpovědní lhůtu, ale že když její konec připadne na prosinec nebo leden, tak to bohužel neplatí. Trochu nepříjemné se tohle dozvědět až při podávání výpovědi. Drobátko jsme se pohádali a diskuze skončila na tom, že mi tvrdil, že mi to přece řekl při nastěhování a já že mi to určitě neřekl (smlouvu jsme neměli sepsanou, pouze ústní).

Existovala ovšem možnost najít za sebe náhradu. Prý když to udělám, vrátí mi depozit i zbytek nájmu. Tak jsem si hodila inzerát na spareroom.co.uk a následující sobotu strávila prohlídkami. Nakonec se jedna holčina z Taiwanu rozhodla, že můj pokoj chce, a složila rezervační zálohu. Druhý den jsem jela na výlet a jelikož ji chtěl pan domácí ještě jednou potkat a chtěl aby ji potkali ostatní spolubydlící, nabídl se, že bude v domluvenou hodinu doma a slečnu pustí dál. Náhoda tomu chtěla, že jsem na výlet nejela a mohla u schůzky být. Jaké překvapení, že pan domácí se neobtěžoval ani přijít ani mi o tom aspoň dát vědět.

Trochu to zkrátím. Včera jsem byla na výletě v Oxfordu a po 10 minutách telefonátu s panem domácím jsem myslela, že vyletím z kůže. Přesto jsem se udržela, nenazvala ho $#%@%**@ a nakonec jsme se na něčem domluvili. Večer jsme pak šli s ostatními spolubydlícími na pivo a s panem domácím jsem si hrála na schovku, kdy mě ostatní kryli a zjišťovali, zda je čistý vzduch (protože jsem si nehodlala nechat zkazit i večer).

Dnes mi zkontroloval vypucovaný a nablýskaný pokoj, pokusil se na mě svést rozbitou skříň (nepovedlo se mu to), slečna z Taiwanu složila depozit a nájem do konce měsíce, který putoval přímo do mých rukou a já mu dala bez řečí nesmyslnou zálohu na případný přeplatek topení (40 liber za 17 dní topení), protože jsem si říkala, že to, že už ho v životě nemusím vidět je za 40 liber zatraceně levný :)

Tento příběh má tedy až nečekaný happyend.