Don't count your chicken...

Nuže, v bance si to rozmyseli a vlastně by ještě potřebovali dopis od zaměstnavatele na hlavičkovém papíře, kde je uvedena moje anglická adresa a moje česká adresa, který než mi přijde poštou bude trvat dalších několik dní, čili výplata přijde až za 14 dní. Sweet :)

Cestou do práce jsem potkala Wharf Security:

Večer jsem si spravila náladu a byla na večeři v SOHO. Sice se nás trochu snažili natáhnout, ale ukecali jsme to :-)

Nelson na noční hlídce.

I drobný úspěch se počítá

Když jsem si posledně zkoušela zařídit banku, dopadlo to neslavně. V HSBC mi v podstatě řekli, že jsem socka a nebyli zrovna příjemní. Šmejdi. V Halifax mi sice taky řekli, že jsem socka, ale aspoň se na mě usmívali a byl z nich znát soucit :-)

No ale dneska jsem konečně byla za bosse a zítra už budu mít účtíček. Může mi tam tedy přistát první výplata, což je hezké.

Kdyby někoho zajímalo, co je v Británii k založení účtu potřeba, tak stačí mít pas, zavolat na Jobcentre a požádat o NIN číslo, zajít tam na pohovor, počkat 14 dní až přijde poštou dopis na adresu bydliště a tadá! (toto ale platí pouze pro Lloyds, kde jsem uspěla já. Halifax po vás bude chtít, aby na vás byl psaný účet za plyn/elektriku/internet a přinesli jste od nich fakturu a HSBC všechno předchozí + abyste měli práci). Trochu problém zařídit dřív jak za měsíc.

P.S. Dnešní postřeh z práce: první co mi můj šéf nastavil na novém počítači byla klávesnice a místní nastavení - říkal že nesnáší, když je tam automaticky americká angličtina a opravuje mu to jeho "correct English" na ten jejich paskvil ;-)

Bonfire night

Dnešní noc uzavírá 14 dní trvající bonfire nights, kdy se po celém městě konají ohňostroje. No a vzhledem k tomu, že jeden z největších dneska probíhal asi tak 200 metrů od místa, kde bydlím, tak jsem samozřejmě nemohla chybět.

Po příjezdu na Canada Water jsem už v metru pochopila, že akce je skutečně kapku větších rozměrů. Že se nevejdu do metra jsem si zvykla. Že se nevejdu do parku je novinka. Poliši cestou rozdávali letáky Stay safe while you celebrate :-D

Nemám na tyhle věci moc dobrý odhad, ale počítám, že přišlo tak 50 tisíc lidí.

Cestou zpátky jsem se málem vyválela v bahně - neni nad to, když vás dav tlačí přes bažinu, kterou nevidíte :-)

P.S. Víte jak se nejlépe fotí ohňostroj? Opřete si mobil zespoda o bradu a náhodně fotíte.

This and that

Vánoce se začínají nebezpečně vtírat do běžného života - včera cestou do Science Museum:

Dnes v práci jsem neodolala výhledu na South Dock.

Poprvé jsem se neztratila při hledání hospody, smůla že jsem pak cestou zpátky přejela zastávku, ale i tak je to úspěch. Momentálně má pro mě Londýn jednu velkou výhodu - pravděpodobně se tu ze mě nestane alkoholik, protože víc jak na sklenku vína nemam prachy :-D

Konečně jsem v metru potkala Skota, který hrál na dudy.

Kromě Skota jsem v v metru potakla taky myš. Celkem neohroženě se promenádovala lidem pod nohama na nástupišti. Ale já jí chápu - venku je pěkná kosa když fouká a v metru je 23 stupňů...

Week 4 - shrnuti

Skutecne zajimavy tyden:

To si tak ve stredu rano opet vyspavam pripravena vylezt z domu v momente, kdy vychazi Evening Standard, kdyz tu me ze spanku vyrusi telefonat. Vola pani z personalni agentury, ze by se se mnou chtela potkat a ze ma pro me pracicku. Kdyz mi zacala vyjmenovavat ze to je kousek za Londynem a kdyz jsem se mrkla, ze vlak tam a zpatky by me denne stal 30 liber, nevypadalo to moc nadejne. Pak se vytasila s jinou praci, no a here I am. Vzdalene asi 25 minut od meho soucasneho doupete, zastavka South Quay (jestli si pamatujete fotku z Canary Wharf, tak odtud je to pesky 10 min). Firma je to celkem velka a uspesna, takze me trochu prekvapuje, ze plat neni hvezdny, ale az na tenhle drobny detail je to tady fajn - fajn sef, fajn lidi, fajn prostredi - celkove dobry zarez do zivotopisu. Zatím jsem hlavně na recepci, ale casem pribude i nejaka ta HR podpora.

Vecer jsem pak poprve od sveho prijezdu byla nakupovat (cti byla v Primarku), protoze jsem si vecer v praci vsimla, ze mam diru na kalhotech na ponekud nepraktickem miste. Tak jsem si za 5 liber koupila nove...you've got to love Primark :-)

Mimochodem jsem zjistila, ze i u anglicanu se da narazit na caj chuti Pigi - to co nabizime hostum na recepci jsou snad rozemlete vetve :) Klika, ze zamestnanci maji pitnou verzi.

Krome prvniho dne v praci byl vcera Halloween - takovy celonarodni ComicCon, coz je docela prakticke, protoze vsichni mohli recyklovat kostymy. Zitra me ceka kreslici sraz v muzeu a v nedeli se asi pujdem mrknout na ohnostroj a do Science Museum.

P.S. Omluvte absenci hacku a carek, ale #psalajsemtovpraci.

Větrno

Přehnala se nám tu v noci desetiletá bouřka.

U nás se to projevilo tak, že mizerně jezdí metro, tu a tam se válí větve a domovník opravuje spadlou mříž ve zdi. Jinak je trochu větrno a všude klid.

MCM ComicCon

Někdo se v sobotu baví čekáním na výsledky voleb a někdo chodí na ujeté akce jako ComicCon.

Londýnský ComicCon je asi největší akce svého druhu v Evropě - na rozdíl od našeho Festivalu Fantazie je ale cílem, abyste tam utratili co nejvíc peněz :-)


Čekání na lístek bylo zatraceně dlouhé:

Ale zábavné - ve frontě jsem potkala Eda z Birminghamu, tak jsme hodili řeč, někteří čekající si pinkali nafukovacím balónem, když se had čekajících pohyboval proti sobě, tak si všichni dávali high five a průběžně se objímali. Náhodný potlesk a skandování taktéž sloužily k ukrácení dlouhé chvíle.

Jelikož tu zrovna moc kámošů nemám, tak jsem si parťáky našla online a potkala se s nimi až na místě.

Řeknu vám, že jsem měla dojem, že po večerní Oxford Street už vím, co je to hodně lidí, ale opět jsem to přehodnotila. Tady navíc byla polovina v různých standardních i šílených anime/fantasy/komiksových kostýmech.

A když říkám polovina, tak myslím reálně polovina. Dokonce jsem tam viděla kluka, co vypadal prakticky přesně jako Matt Smith - poslední Doctor Who (ale opravdu to je jenom fanoušek).

Svačina na trávníku kolem britské vlajky byla taky zajímavá. Koukali na nás trochu divně (což je ve společnosti lidí převlečených za Spidermany a děvčata v ultraodvážných kostýmech co říct).

Hřeb ovšem přišel až na závěr a že mi bude v hlavě hučet ještě dlouho: European Cosplay neboli soutěž kostýmů (dodám, že to měli být profesionálové).

Bylo to trapné. Nemám ráda trapné situace a toto bylo tak trapné, že jsem skutečně otestovala limity své výdrže. Kdyby to aspoň moderátor zachránil, ale bohužel byl zrovna on nejtragičtější ze všech. Bylo to až tak strašné, že to vlastně bylo vtipné. Seděli jsme vedle sebe tři a všichni jsme se svíjeli v křečích smíchy. A neustále to gradovalo. Nakonec jsme museli odejít, protože se nám roztavily inteligenční obvody a byli jsme naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaní.

Bylo to velké, nacpané, barevné, intenzivní, neotřelé, dlouhé a vyčerpávající. Fakt jsem si to užila, ale být tam sama, tak mě to nebaví :-)

Na závěr si neodpustím přidat módní policii z raního metra (upozorňuji, že se jedná o "normální" cestující). Ať si každý nosí  co chce, ale přece jenom...