První "assessment centrum"

Dnešní den byl opravdu zajímavý.

Byla jsem na výletě ve městě, které se jmenuje Milton Keynes (není pojmenované ani po Miltonovi ani po Keynesovi) - jednalo se o druhé kolo pohovoru o kterém jsem se již zmiňovala.

O co šlo - ráno 8:45 jsem se dostavila do kanceláře, kde sídlí ona firma (souhlasím, bylo to zatraceně brzo). Tam čekalo asi 30 dalších oveček připravených na svůj velký Open day. Nás vyzvednul Nick (mě, spoluuchazečku a dvě holky, které jsou trainee) a již jsme si to razili vlakem směr město, ze kterého jsem absolutně nic neviděla, takže vám nemůžu ani doporučit ani nedoporučit návštěvu.

Cestou vlakem jsme s kolegyní dostaly za úkol vymyslet 3 nové výrobky, které by lidem zlepšily život, a obhájit si je jakoby před komisí "Den D" (nebo jak se ta podnikatelská reality show jmenuje - tady se jmenuje Dragon's Den). Moje špunty do uší spojené s budíkem zaujaly :-D

Pak jsme dorazili do obchodního centra, kde si Nick a trainee girls rozložili stoleček a kosmetiku, kterou začali nabízet kolemjdoucím. Musím uznat, že Nick je fakt dobrej - možná by se uplatnil v šoubyznysu...

Já a kolegyně (jméno jsem zapomněla) jsme v průběhu dne dostávaly úkoly, které jsme si samostatně řešily.

• První bylo napsat 15 silných a 15 slabých stránek své osobnosti. Cože 15? Tolik nemám ani silných a slabých dohromady...no něco jsem sesmolila.
• Úkol 2, sepiš 10 kladů a 10 záporů reklamy v TV, rádiu, tištěné a na internetu. Takový návrat do hodin marketingu ve škole. 
• Třetí: vymysli název společnosti, produktu a misi společnosti pro svůj nejlepší nápad z vlaku (dejte na mě, e-Plugs mají budoucnost ;-) a napsat jak bychom motivovali zaměstnance, jaké vlastnosti bychom u zaměstnanců hledali, jak bychom je odměňovali a jaké vlastnosti by měl mít manažer. 
• No a poslední bylo napiš 3 překážky, které ti život připravil,  jak jsi je řešil a jak jsi se po tom cítil (textbook questions). Moje srdceryvné výlevy si Nick ani nestihnul přečíst...což je vlastně dobře.

V průbehu nám úkoly Nick čekoval a měly jsme samozřejmě možnost vidět potenciální budoucí kolegy v akci. A pak odbyla pátá a nás čekal návrat zpět. Cestou ve vlaku nám Nick vysvětlil jak to celé funguje a kolik můžem vydělat a ptal se, jestli na to mám a chci to dělat. Řekla jsem mu, že si to musím rozmyslet....

...ale houby, nic si rozmýšlet nemusim, tohle určitě dělat nechci - je to normální pyramida, kde vyděláváš na tom, že ti pod tebou makaj jak šrouby (12 hodin denně žádná míra:-). Já jsem jenom nechtěla říct ne, protože jsem si chtěla dokázat, že mám na to, aby mě chtěli. A vzhledem k tomu, že mi zítra večer bude volat, jak jsem se rozhodla, tak jsem asi dopadla docela dobře. Počítám, že kdybych byla tragická, tak se neobtěžuje :-)

Když to objektivně zhodnotím, tak mě dožrali, že předem neřekli, že pojedem vlakem a pak taxíkem (první cesta v britském taxi, yay) a že nás to bude stát 10 liber, ale na druhou stranu, když to budu brát jako celodenní lekci konverzace a testování britského trhu práce, tak to vyšlo docela levně. Nick je sice na první pohled děsnej sympaťák, ale přišlo mi, že v něm dříme cosi slizkého pod tím vším vtipkováním :-D Taky mě sejřilo, jak všem zákazníkům pořád říkali, jak jim zbývají už jenom tři kousky, když jich pořád měli plné kufry, ale to se dá čekat, žejo. Tak jako tak jsem na sebe docela hrdá, protože jsem si nevšimla, že by mezi ostatními uchazeči bylo mnoho cizinců ;-)

Tak příště.