První pohovor

Přátelé, tahle story se vám bude líbit. Je to zároveň takové poučení co všechno se dá zmrvit cestou na pohovor.

Začalo to tím, že jsem ráno vstala trochu později, než bych potřebovala, ale nevadí, všechno jsem stihla relativně včas, oblečení připravené ze včera. Hned vedle metra jsem si skočila do knihovny, že si vytisknu CV - měla jsem na to časovou rezervu, takže žádný problém.

Po 10 minutách boje s tiskem jsem to vzdala a říkám si, že na flešce bude stačit. Pohovor jsem stíhala, takže se nic neděje.

Po příchodu do metra zjišťuji, že nemám lítačku na MHD. Jednotlivé jízdné tam a zpět je přes 8 liber, tak se vracím domů pro lítačku.

Cestou zpátky na metro si všímám, že jsem se zapomněla přezout a mám na sobě tenisky (doma chodíme v botech na ven, tak mě to prostě nenapado). Na návrat není čas.

Ujelo mi metro, ale nevadí, píšu krátkou mesidž, že dorazím o 10 minut později a chytám další metro.

Bohužel opačným směrem.

Pohoda, nevadí. Přestupuju na správný směr a vyrážím směr London Bridge a jelikož se akce s opačným směrem nemůže opakovat, mrknu kde je správné nástupiště a vyrážím na místo určení...

Bohužel opačným směrem. V tento moment jsem začala vážně pochybovat o svém duševním zdraví.

Na místo dorážím s 30 minutovým zpožděním. Samozřejmě pršelo a já neměla deštník.

Možná nejdivnější je na té příhodě to, že si odpovědná osoba mého pozdního příchodu možná ani nevšimla, protože tam bylo dost lidí a pohovor sám proběhl docela v pohodě. Přesto neočekávám pozvání na zítřejší druhé kolo....zatracený botasky :-D